K nedělnímu utkání jsme jeli s jasným cílem, udržet se na špici tabulky. Po hodině hry však tyto plány dostaly trhlinu, když se domácím podařilo skórovat a jít do vedení. Naštěstí jsme v pravou chvíli zabrali a už o čtyři minuty později stav srovnali. A nakonec bylo ještě veseleji, když se k nám přiklonilo i potřebné štěstíčko a my zaznamenali druhou branku, na kterou už domácí neměli čas odpovědět. Se vší pokorou k soupeři tak mohla vypuknout nefalšovaná oslava těsného vítězství.

Díky absenci našeho kapitána jsme museli pozměnit některé posty, což bylo na naší hře více než znatelné. I tak jsme si byli vědomi důležitosti utkání, zvláště pak po výhrách našich pronásledovatelů. Mohlo by se zdát, že jsme přijeli do Troubek pro jasný výsledek, ale nutnost výhry nám spíše svazovala nohy. V soubojích jsme byli pozdě, některé situace jsme pak hasili na poslední chvíli. Moc šancí v první půli k vidění nebylo. Nejvíce se o změnu skóre snažil Martin Hirsch, Frehara v bráně se mu překonat ale nepodařilo. Ani Kuba Polák nemusel vytasit žádnou parádičku.

Druhý poločas už přeci jen přinesl větší vzrušení na obou stranách. Na naší družině byla znát touha po vítězství, bohužel jsme nedokázali soupeřovu bránu příliš ohrozit. Naopak se domácí ocitli v obrovské šanci, ve které ale prokázal své kvality Kuba Polák a držel tak naše šance nad vodou. Bohužel po hodině hry už i on byl krátký na přesnou trefu Polepila a problém byl na světě – 1:0. Naštěstí jsme zbraně nesložili a hned o čtyři minuty srovnali stav. Po dlouhém autu se k míči dostal Martin Hirsch, poradil si s obránci a propálil vše, co mu stálo v cestě – 1:1. Do konce zbývalo ještě dostatek času, a tak jsme se vrhli do útočení. Bylo znát, že chceme urvat vítězství na naši stranu. Blízko k vedoucí brance byl Martin Cesar, jeho hlavička však mířila jen do míst, kde bylo přeplněno obránci Troubek. Stejný hráč si pak našel přesný centr Procházky, bohužel svůj hlavičkový pokus nevměstnal mezi tři tyče. Další střelu vyslal Hirsch, ale ani ta nakonec nemířila do černého. Skvělý zákrok pak musel vytasit domácí gólman proti ráně Všianského, jenž se svým typickým způsobem uvolnil na hranici vápna. Už už jsme zvedali ruce nad hlavu, konečky prstů Frehara však byly proti. Domácí to zkoušeli dlouhými nákopy, s těmi si už ale naše obrana poradila. Jeden takový jsme v poslední minutě základní hrací doby vyprodukovali i my a k překvapení všech i nás samotných to byl centr gólový. Důležité bylo, že mířil až do vápna soupeře, kde přesně dopadl na hlavu Popelky a od nejmenšího muže na hřišti pak zamířil do opuštěné brány – 1:2. To dalo průchod našim emocím a neskutečné radosti. Na odpověď už totiž pro domácí nezbyl čas, a tak jsme nakonec splnili vítěznou misi.

Věříme, že fotbaloví bohové nám dali jasné znamení, že jsou nám nakloněni a my se ve zbývajících utkáních budeme snažit o to, abychom dotáhli skvěle rozehranou sezónu do zdárného konce. K tomu budeme ale potřebovat i vaši podporu a to třeba hned při nejbližším utkání v sobotu 1. června, kdy hostíme v regionálním derby Mostkovice.