Že nás nebude čekat snadné utkání jsme věděli už před úvodním hvizdem. Radslavice se pyšní nejlepší obranou, což se do puntíku vyplnilo i v nedělním klání. Dělba bodů je z nestranného pohledu zcela zasloužená, miska vah se mohla převážit na tu či onu stranu. Nestalo se tak, a tak jsme si odvezli z krásného fotbalového stánku bod za remízu.

Úvod patřil naší družině, která se hnala za vedoucím gólem. Proti však byla dobře zorganizovaná obrana domácích. Především dvojice Stoklásek – Šimeček si věděla rady s téměř všemi centrovanými míči. Radslavičtí hrozili především dlouhými nákopy na rychlonohého Škrabáka, ale i s výpady domácího mužstva jsme si dokázali poradit. Chybovat je ovšem lidské, a tak po jedné takové naší chybě se do zakončení dostal Josef Barot, jenž orazítkoval břevno, od nějž se míč odrazil zpět do hřiště. Vše nasvědčovalo tomu, že se bude hrát dál, rozhodčí ale na pokyn pomezního, který ze svého postavení rozhodně nemohl být přesvědčen o přejití míče za brankovou čáru, ukázal na středový puntík a nepochopitelně domácím přisoudil branku – 1:0. I nadále jsme se snažili o dobývání soupeřovy branky, ten nám ale nedal příliš prostoru. Včasné dostupování, místy až agresivní hra, bez zájmu hrát míč, včas otupila naši snahu o vyrovnání. Do poločasu tak šli domácí s jednobrankovým náskokem.

Ten se rozplynul hned zkraje druhé půle. Znovu jsme na soupeře vlétli, nyní už se snahou co nejdříve vyrovnat, což se také po čtyřech minutách podařilo. Rohový kop proletěl vápnem až na zadní tyč, kde nikým nehlídaný Martin Hirsch hlavou uklidil míč za bezmocného Lasíka – 1:1. To nám vlilo novou krev do žil. Vynucené střídání Honzy Všianského mohlo pro nás znamenat otupení útočné snahy, naštěstí i nadále jsme byli více na míči. Pozor jsme si však museli dávat na rychlé kontry domácích. Jeden takový se povedl střelci prvního gólu, kdy se sám řítil na Kubu Poláka, v koncovce naštěstí zklamal, a tak jsme si mohli oddechnout. I nadále se spíše bojovalo, než hrál nějaký útočný fotbal. Naše všechny snahy o ohrožení domácí svatyně končily na hlavách již zmíněného dua stoperů Radslavic. Benevolentní rozhodování hlavního arbitra udrželo domácího Tommalieha na hřišti až do osmaosmdesáté minuty, kdy už rozhodčí musel vytáhnout druhou žlutou, respektive červenou kartu. Mohlo a mělo k tomu dojít podstatně dříve. Nicméně větší vzrušení přineslo nastavení. Lukáš Chlud si ve vápně prostrkával míč kolem obránce, který jeho pokus zastavil pouze rukou, dokonce i po odrazu od země znovu, pokutový kop se bohužel nepískal, naopak došlo zbytečně k udělení žlutých kartónků domácímu kapitánovi a našemu nejvyššímu muži na hřišti. Víc už se pak na zeleném pažitu neudálo, a tak jsme se se soupeřem rozešli smírně.

Nutno uznat, že remíza utkání slušela, obě mužstva ukázala svou kvalitu a rozhodně nechtěla nic podcenit. Bod za spíše bojovné utkání musíme brát všemi deseti, nešlo vůbec o snadné utkání a už vůbec ne o snadného soupeře. Ten nám ukázal, proč je těžké jej překonat. O to se pokusíme už v sobotu, kdy doma hostíme Otaslavice, což bude znovu velmi těžké utkání. Očekáváme vaši hlasitou podporu.