Poslední venkovní utkání jsme sehráli na hřišti Brodku u Prostějova. Šlo tedy zároveň o poslední derby letošního ročníku a jak se nakonec ukázalo, mělo všechno, co takové derby regionálních soupeřů má mít. Brodek k utkání nastupoval s klidnou myslí, naše družina byla přeci jen pod větším tlakem. Vzhledem k dopolední remíze Radslavic v Ústí jsme věděli, že vítězství nás posune zpátky do čela. I to se asi projevilo v některých pasážích nedělního zápasu, ale nakonec jsme důležitý krok k vítězství v soutěži zvládli.

Sobotní průtrž zanechala na hřišti viditelné stopy, ale naštěstí ne tak fatální, aby se nemohlo hrát zajímavé utkání. Sice jsme v úvodu nechali až příliš prostoru nejlepšímu kanonýrovi soutěže Zdeňkovi Dvořákovi, ten se ale proti naší družině prosadit nakonec nedokázal. Chvíli na to mu pro změnu náš nejlepší letošní střelec ukázal, jak na to. Po rohovém kopu se do míče opřel Martin Hirsch a už ve čtvrté minutě nás poslal do vedení – 0:1. To nás trochu možná uklidnilo, ale až příliš jsme přenechali iniciativu soupeři. Ten hrozil především rychlým přechodem, kdy hlavně Jara Matoušek zásoboval své spoluhráče přesnými pasy. Naše obrana byla ale pozorná, žádný pokus brodeckých hráčů Kubu Poláka příliš neohrozil. Naopak jsme mohli jít do dvougólového vedení. Honza Všianský pelášil na bránu, udělal kličku brankáři Vystavělovi, ale poté si míč příliš pokopl a domácí obránce mu v zakončení do odkryté brány skluzem zabránil. I nadále jsme tak čelili nebezpečným výpadům soupeře. Tomu se nakonec těsně před poločasovou pauzou jeden podařil. Nedůraz při autovém vhazování vedl až k centru do našeho vápna, kde se do míče opřel Janura a zblízka propálil Kubu v bráně – 1:1. To byla zároveň tečka za prvním poločasem.

V tom druhém jsme chtěli vývoj utkání znovu zvrátit v náš prospěch. A nezačali jsme vůbec špatně. Po chybě domácího brankáře jsme mohli jít brzy do vedení, ale ani Honza Všianský a po něm střídající Michal Nehera míč za záda Tomáše Vystavěla nedostal. O několik minut později se ale znovu dostal k míči Nehera a svým přesným centrem našel hlavu Lukáše Zapletala, jenž si poradil na jedničku – 1:2. Svou druhou trefu v sezóně si schoval na ten nejlepší moment. Domácí, ač se příliš nemuseli hnát za výsledkem, očividně spokojeni nebyli a vynaložili veškeré úsilí za vyrovnáním. Mnohdy až za hranou regulérnosti, což pramenilo ve zbytečné slovní přestřelky či zbytečné fauly. Utišit vše mohl po hodině hry Raymond Owusu, který se položil do dalšího centru, ale hlavičkový pokus si srazil ještě do svého ramene, a tím se míč odrazil mimo tři tyče. Drama tak trvalo až do samotného závěru. Domácí vynaložili všechny síly do útoku a byli opravdu nebezpeční. Také my se dostali na dostřel soupeřovy svatyně, ale naše pokusy už nebyly tak přesné. Těsně před vypršením řádné hrací doby jsme šli navíc do deseti a čekaly nás krušné chvíle. Rozhodčí totiž nastavil osm minut, a tak jsme museli ještě pořádně zabrat. Když se ani v posledních vteřinách po dvojici rohů domácí neprosadili, zazněl závěrečný hvizd a neskrývaná radost našich hráčů.

Samozřejmě jsme udělali pouze jeden krok k vytouženému cíli, vše musíme potvrdit v posledním utkání sezóny na domácím hřišti, ale vše máme ve vlastních rukou. Proto budeme potřebovat vaši velkou podporu, která nás požene za vítězstvím nejen v zápase, ale v celém soutěžním ročníku. Věříme, že si poté společně užijeme pozápasové posezení s tou nejlepší tečkou.