Utkání s Tovačovem má vždy ten pravý náboj. Stejně tak si diváci přichází na své, protože padá i poměrně dost branek. Ve dvou vzájemných střetnutích jich loni padlo rovnou tucet. Bohužel v obou případech to byl soupeř, kdo se radoval z vítězství. Zejména to druhé v nás bude rezonovat ještě nějakou dobu. Odčinit vše ale budeme moci už při nejbližší možné příležitosti.

Vše se přitom vyvíjelo tím správným směrem. Tradičně pěkná návštěva na našich vzájemných střetnutích viděla úvodní tlak klenovské družiny. Ten také vyústil ve vedoucí branku už v sedmé minutě, kdy se prosadil Raymond Owusu. I nadále jsme byli aktivnější a kontrolovali hru, domácí se příliš k míči nedostávali. Vše otupila desetiminutovka mezi dvacátou a třicátou minutou. Nejdříve musel ze hřiště odkulhat kapitán Tomáš Rozehnal, aby jej o sedm minut později následoval i Pepa Popelka po ostrém faulu, nutno podotknout, že rozhodčím nijak potrestán. To už Tovačov z penalty vyrovnal, do poločasu ještě přidal jednu trefu a měl tak lepší výchozí pozici do druhé půle. 

Ta nabídla drama až do konce. Důležitých momentů bylo hned několik. Ve dvaapadesáté minutě se do sprch poroučel první hříšník domácích. O chvíli později vyrovnával Honza Všianský a vše nasvědčovalo tomu, že bychom mohli utkání zvládnout. Bohužel ani jedna šance však nebyla dotažena až do úspěšného konce. Dokonce jsme neproměnili penaltu, ani následnou dorážku do prázdné brány. To se naopak podařilo oslabenému Tovačovu, který si vzal vedení zpět. V nastaveném čase přeci jen přišlo vyrovnání a byl to znovu Raymond Owusu, kdo nás znovu trochu uklidnil. To se příliš nelíbilo některým domácím hráčům, dva z nich museli také předčasně ze hřiště. Pak ale přišla nepovedená chvíle našeho mužstva. Víceméně poslední šance utkání zvrátit na svou stranu se otočila proti nám. Nákop do vápna soupeře odvrátila tovačovská obrana, odražený míč se dostal až k jejich samotnému hráči, který si jej špičkou posunul kolem vyběhnuvšího Poláka a téměř z půlky se do prázdné brány nemýlil. Vypukla tak nefalšovaná radost a euforie tovačovských fandů. My jen zůstali jak opařeni.

Hodnocení hráče Klenovic Josefa Popelky:
„Měli jsme velmi dobrý vstup do zápasu a byli jsme hodně aktivní. Soupeř moc nevěděl, co má hrát, a bylo vidět, že se začal hádat i mezi sebou. Po dvaceti minutách nás trochu přibrzdila penalta, ze které soupeř srovnal. Zranil se nám u toho kapitán Rozehnal, což bylo znát na hřišti. Soupeř ještě do poločasu přidal branku. Do druhého poločasu jsme vstoupili aktivně. Všianský šel sám na branku a obránce ho stáhl, takže soupeř šel do deseti, brzo jsme srovnali. Byla znát naše převaha i v dalších minutách, ale branka nepřišla. Dokonce jsme neproměnili penaltu ani dorážku do prázdné branky. Chvíli na to nám z propadeného míče dal soupeř branku. Otevřeli jsme hru ještě více a povedlo se nám srovnat v nastavení. Domácí se s tím nechtěli smířit a přišel tam další ostřejší faul, kterých bylo moc, a přišla druhá červená. Následně i třetí za řeči a my dohrávali proti osmi. Měli jsme poslední šanci z přímého kopu, jenže ten jsme nevyřešili a soupeř nás vytrestal, kdy jsme se nikdo s jejich hráčem nevrátili. Pro nás krutý závěr, ale i velké poučení.“

V sobotu tak budeme chtít loňský nezdar odčinit a navázat na kvarteto úspěšných zápasů v roce letošním. Proto dorazte v hojném počtu, počasí slibuje letní teploty, nezapomeňte na zpravodaj a pak s námi posedět. Těšíme se na vás.