Máš za sebou obnovenou premiéru v dresu Klenovic. Jaká byla?
Premiéra v Klenovicích byla z týmového hlediska úspěšná jak výsledkově, tak si myslím, že i herně to bylo dobré. Z osobního hlediska sem toho v zimě moc neodtrénoval, spíš vůbec, takže jsem úplně nevěděl, jak to bude se mnou vypadat. Myslím si, že to nebylo ale zlé. (smích)

Co rozhodlo v náš prospěch?
Do prvního gólu to bylo vyrovnané, hodně bojovné, domácí dobře bránili. Pomáhal jim i těžký terén, na kterém se úvodní kolo hrálo. Těžko se kombinovalo. Pak nám tam padly góly a myslím si, že už to bylo v naší režii po celý zbytek zápasu.

Už jsi nějakou chvíli s námi trénoval, ale do poslední chvíle nebylo jasné, zda k přestupu nakonec dojde. Ulevilo se ti, když to nakonec klaplo?
Ano, jsem rád, že k přestupu došlo a já tak mohl hned nastoupit k utkání, i když jsem moc tréninku neměl. Ale vždy, když budu k dispozici, tak budu chtít pomoct týmu k dobrému výsledku. Jsem týmový hráč. (úsměv)

Co nakonec rozhodlo o tom, že se vracíš do našeho klubu?
Rozhodla především moje práce, kdy je to časově náročnější. Kolikrát nestíhám tréninky, což se moc neskloubilo s dalším působením v Čechovicích, kde těch tréninkových jednotek je přeci jen v krajském přeboru více. Přiznám se, že kolikrát se mi už taky nechce trénovat a obětovat tomu ten čas, ale zase stále to mám rád a baví mě to. A vždy jsem měl Klenovice rád, chtěl sem si ještě zahrát s klukama, které dobře znám. Je tu pořád dobrá parta.

Mezitím uběhlo deset let, většina hráčů se za tu dobu obměnila. Vidíš ještě nějaké rozdíly?

Tak určitě už je to jiné, než před deseti lety. (smích) Pořád jsou tu ještě kluci, s kterými jsem hrával. A s těmi, které ještě tak dobře neznám se určitě brzy poznáme a budeme fungovat jako jeden tým. Už teď můžu říct, že mě kabina skvěle přijala.